Historie krabiček

Dnes si jde svět bez přepravních kartonů s bublinkovou fólií pro přepravu zboží a jeho obalení jen těžko představit. I pošta využívá bezpočet lepenkových krabic a uzavíratelných krabic jako přepravní obaly, aby se vše udrželo v běhu. Krabičky jsou pro nás dnes sice samozřejmostí, avšak koncem 19. století byly teprve v plenkách. Jejich objevení bylo původně důsledkem chyby v produkci a děkujeme za ni americkému vynálezci a podnikateli Robertu Gairemu.

Na začátku byla bedna. Předchůdcem dnešních krabic jako ochranného přepravního obalu byla až do 19. století dřevěná bedna. Jako materiál pro to byla použita neohoblovaná prkna pro obaly v různých velikostech stlučená kovovými hřeby. Na stěhovací krabice ani přepravní obálky se v té době ani nepomyslelo.

Jako výrobce obalových prostředků a tiskoví experti od roku 1950 Vám na našich webových stránkách nabízíme různé potištěné Krabičky i nepotištěné Kartony podle velikosti pro přepravu s online kalkulací ceny.

Od počátku 19. století se jako přepravní obaly stále více používaly lehčí krabičky z lýka. Ty byly přímým předchůdcem lepenkových krabic jako transportního balení. Avšak již od 17. století existovaly ručně náročně vyráběné krabičky z kartonu pro spotřebu a každodenní použití.

Od roku 1867 vyrábí skotský přistěhovalec Robert Gair v americkém městě Dumbo (Down Under the Manhattan Bridge Overpass), obytné, průmyslové a podnikatelské části v newyorské městské části Brooklynu, na vlastních vyvinutých strojích papírové pytlíky k obalovým účelům. Až do konce americké občanské války 1865 nahrazoval papír stále více do té doby typické bavlněné a lněné obaly pro potraviny, jako mouku a cukr. Nedostatková bavlna se používala na uniformy a bavlněné plantáže v jižních státech trpěly buď nedostatkem pracovních sil nebo předáním (neoficiálně) nepříteli na severu.

Chybou rozstřihl roku 1879 jeden pracovník fabriky 20 000 papírových sáčků na obal pro osivo. Tato ztráta dala Robertu Gairovi podnět k vytvoření efektivní předvyrobené papírové nádobky k balení potravin i ostatního zboží. Ve stejném roce vyvinul postup strojního výseku a rýhování papíru resp. lepenkového kartonu během jednoho pracovního postupu a navrhnul první strojně vyráběný vzor krabičky. Krátce nato si nechal patentovat stroj k výrobě krabic.

Skládané kartony k přepravě produktů už tenkrát existovaly; ty byly ale ručně náročně stříhány a skládány ženami v domácnosti a byly proto velmi drahé. Gair založil s jeho vynálezem krabičkový průmysl a zahájil se svým životním dílem revoluční vývoj obalového průmyslu. Tento objev byl doprovázen dalšímy důležitými patenty: Američan Albert Jones si nechal roku 1871 patentovat vlnitý papír jako obalový materiál. Původ vlnité lepenky je na světě. Jones použil vlnitý papír nejdříve k obalovým účelům, totiž k zavinutí a odeslání lahví a lahviček. Jeho inspirací pro vlnitý papír byly nejspíše textilní volánky, které se vyráběly pomocí plisovacího stroje. Na počátku vlnité lepenky se musely veliké kartony ještě lepit ručně. Strojové stříhání a vysekávání bylo vyvinuto roku 1879 v USA a 1895 byl patentován první průmyslový stroj na lepení.

Potřeba vhodných obalových prostředků pro rozmáhající se značkové zboží a kamenné obchody enormně rostla s přelomem století, tedy éry průmyslové revoluce. Krabice od Roberta Gaira byly naprostým trhákem. Vyráběl obaly i pro prací prostředky obchodnímu domu Bloomingdales, pro Colgate na obaly mýdel, pracích prostředků, prášků na zuby a zubní pastu, pro Pondovi zkrášlující krémy a některé cigaretové značky. Jeho skutečným průlomem bylo roku 1896 krabičkové balení populárních „Uneeda Biscuits“ od Nabisca. Robert Gair vyrobil první dva miliony krabiček pro National Biscuit Company, později i pro jejich cereálie. Zrodilo se tak vymoženostní balení pro konzumenty. Uneeda byl jedním z prvních masově dostupných značkových produktů, které se neomezovaly jen na určitý region. National Biscuit Co. přinesli na trh první předzabalené sušenky se sloganem "Lest you forget, we say it yet, Uneeda Biscuit." (Abyste to nezapomněli, řekneme to ještě jednou, Uneeda Biscuit.) Nejspíše to byla první miliónová reklamní kampaň na světě.

Je zajímavé, že právě neustálé bezprostřední opakování názvu značky lze stále častěji najít v dnešním světě reklam – typický příklad “Seitenbacher-Müsli”. Balení malých množství od teď už neprobíhalo v kamenných obchodech z velkých pytlů či nádob, nýbrž již v podniku výrobce. Přesto to nebyla nezbytně velikost balení nebo rychlost strojů na balení, které významně podpořily triumfální vítězství krabiček. Pro výrobce to byla především možnost potisknout všech šest stran krabičky reklamou! Díky reklamě na obalech, inzerátech v časopisech a propagaci na velkých reklamních plochách převzali kontrolu nad trhem výrobci namísto obchodníků. Sladkosti, cigarety a krekry v obchodech již nebyly v neoštítkovaných dózách, ale v potištěných krabičkách, atraktivních regálech se zbožím a kreativních stojanech.

Až do konce svého života zdokonalil Robert Gair nejen „své“ krabičky, ale zabýval se i litografickým procesem tisku reklam. Jeho vynálezy převzal v Anglii E.S. & A. Robinson, jeden z jeho dlouholetých obchodních partnerů, takže se tak dále rychle rozšiřovaly až za hranice Británie do celého světa. Robert Gair zemřel 1927 jako bohatý muž, který svými vynálezy ve světě zahájil revoluci obalů, konzumu i reklamy. S přepravní krabičkou z plné lepenky a vynálezem vlnité lepenky byla historie přepravních krabiček rozhodujícně ovlivněná. Jejich dobré materiálové vlastnosti, ochranný faktor, nízká vlastní hmotnost a v neposlední řadě jejich všestrannost z nich brzy udělaly materiál číslo 1 pro přepravu – a jsou oblíbené dodnes.

Fascinace krabičkami

Bez přehánění lze tvrdit: bez průmyslově vyráběných krabiček by dnešní pohyb zboží, a s ním ani naše konzumní společnost, neexistoval. Krabičky jsou masově dostupné. Krabičky jsou jednoduchým a levným obalovým prostředkem z kartonu, vlnité lepenky, nebo fólie, které šetří prostor, jelikož se k balení dodávají složené a naskládané na sebe, kde se ručně nebo strojově složí a naplní zbožím. Krabičky lze dobře kombinovat s dalšími obalovými prostředky. Na principu skládané krabičky není nic komplikovaného; obdivuhodné však je, s jakou efektivností, navzdory jejich jednoduché stavbě, můžou současně plnit více primárních obalových funkcí.

Z pohledu produktového obalu jsou krabičky univerzální všeználek: Chrání zabalené zboží, jde je dobře stohovat a transportovat, popsat na všech stranách a jejich povrch je perfektní nositel reklamy. Přesně tato kombinace vlastností krabiček tak fascinuje odborníky grafického a balícího průmyslu.

„Dobře zabalený znamená napůl prodaný“: Z pohledu spotřebitele tvoří obsah krabičky a vnější vizuální a hmatový dojem neodlučitelnou jednotu. Produktem není zboží, nýbrž zboží dohromady s krabičkou spolu tvoří jednu produktovou jednotku. Nejdříve si při nákupu všimneme obalu, ten poskytuje orientaci v nabídce zboží a ovlivňuje, vedle dalších důležitých faktorů, rozhodnutí o koupi v obchodě.

Také přátelskost produktu k životnímu prostředí se usuzuje podle jeho obalu. A krabička z kartonu či vlnité lepenky je jistě ekologičtější než obal z plastu, bílého plechu či hliníku. Velká část v Německu vyrobených krabiček pochází ze starého papíru a dřeva, které s úbytkem evropských lesů ubývá. Krabičky lze plošně dobře recyklovat.

V poslední řadě, ale neméně důležité, existuje sotva druhý takový tiskový produkt, který by šlo tak dobře zušlechtit tolika různými náročnými způsoby, jako to jde u krabiček. Produktoví designéři a zhotovitelé médií navrhují stále nové formy a motivy, aby optimalizovali emocionální rozhodovací faktory krabičkového balení na rozhodnutí o koupi. Jejich úkolem je spojit emoce se skutečným obsahem informací. Soutěže, jako Německá cena pro obaly nebo ProCarton/ECMA cena, jsou každoročně důkazem nekonečné kreativity a nápaditosti v obalové branži, která nechává tiskové odborníky v údivu nad tím, co je vše možné.